Než začnu kázat pravdy a poučovat vás o tom, jak je prospěšné dělat dětem domácí zdravé svačiny, chtěla bych vám alespoň zhruba nastínit, jak to chodí u nás doma. Nesleduji tím nic jiného než vás povzbudit, abyste neztráceli jako rodiče nervy a vytrvali ve své snaze, ač to někdy vypadá jako opravdu marný boj.
Ráno připravuji svačinky pro 3 děti. Ano, pro 3, i když má nejmladší chodí zatím jen do školky, kde mají kromě oběda svačinky dvě, a to dopolední a odpolední. Jenže v té školce jsou děti, které si svačinky nosí, což nezůstalo bez odezvy. Já si každé ráno připadám jako šéfkuchař v restaraci, kam přišla skupinka velmi vybíravých hostů. Jeden chce do svačiny rohlík se sýrem, druhý chleba se šunkou, třetí bohužel jen bonbonky, protože je nosí v krabičkách Alenka a Bertík ze školky. Jeden chce mrkev, druhý červenou papriku a třetí svačinkovou krabičku s Hellou Kitty. Jeden nechce do sendviče listový salát, ale rukolu. Druhý chce listový salát bez rukoly. Třetí nechce ani rukolu ani "lisťák", ale kousek čokoládky k těm bonbonkům, aby jim nebylo v krabičce smutno. V momentě, kdy se mi podaří sestavit svačinky dle přání strávníků a se zaťatými zuby ignorovat slzy mé nejmladší, která konečně pochopila, že svačinku do školky neponese, tak začne akce "kde máte svačinkové krabičky????". O lahvích na pití ani nemluvím.
Po úspěšné bezmála kriminalistické pátrací akci pár krabiček najdu. Před jejich otevřením sbírám pár minut odvahu. Pak otevřu a vzpomenu si na Charlese Darwina a jeho teorii o evoluci. Myslím, že by byl nadšen, kdyby viděl, co se v krabičkách děje :-))). Nicméně jejich dezinfekci nechám na naší myčce, vezmu krabičku novou, naskládám do ní svačinky a řeknu dětem, ať si je dají do aktovek. Většinou to končí tak, že se ještě, v lepším případě, z výtahu vracím pro svačiny a rvu je dětem do nacpaných, těžkých aktovek. (Opravdu musí mít děcko ve druhé třídě 4 sešity do češtiny a 3 do matiky??)
Tak a teď ta trocha pusté teorie, na které ale opravdu něco je. Svačiny důležité jsou a to nejen pro děti. Každý dospělý jedinec by měl dodávat svému organismu energii postupně, během celého dne. Jíst 5x denně je opravdu nezbytné pro to, abychom udrželi naši mysl a tělo v aktivním a bdělém stavu od rána do večer. A stačí opravu málo. Kousek ovoce, müsli tyčinka, ovocný koktejl, jogurt. Není to věda a dá se na to zvyknout. Jen je třeba vytrvat. Nejsem dogmatik a asi jsem schopna připustit příležitostnou konzumaci potravin a produktů, které by někteří zapřisáhlí výživoví poradci považovali za hrubou a neodpustitelnou chybu. Ale jedna věc mi opravdu vadí a to je přístup některých rodičů, kteří dávají svým dětem peníze, aby si kupovali svačiny po cestě do školy či v bufetech. I přes "pamlskovou vyhlášku" nabízejí některé školní bufety a především běžné obchody potraviny naprosto nevhodné pro dětský organismus - slazené barvené limonády, sladkosti, uzeniny, sladké pečivo atd. Ještě horší variantou je pak situace, kdy rodiče sami tyto potraviny dávají dětem do svačin.
Děti jsou naše největší bohatství a podle toho bychom se měli chovat. Jejich vyvíjející se a rostoucí organismus potřebuje jen to nejlepší. Základy a návyky, které si v dětství vybudují, si ponesou celým životem. Proto by si každý rodič měl ráno najít 15 minut čas a nachystat zdravou, výživnou svačinu, jako např. pečivo se sýrem a zeleninou, ovoce či ovesnou kaši. Snídaně, svačiny a večeře máme plně pod kontrolou my, rodiče.